Máme svoji tvář?

Fandím Arsenalu již více než 10 let a během této doby se toho mnoho změnilo. Přešli jsme na jiný stadión, opustili nás staří hráči, vychovali jsme nové hráče a ti nás poté také opustili, ale jedna věc se neměnila. Ptáte se co? Byla to naše hra, nemám na mysli způsob hry, ale její atraktivitu. Po celou dobu mého fandění předváděl Arsenal pohlednou hru plnou nápadů a nepředvídatelných akcí. To se z naší hry v posledních 2 letech vytrácí. Již to není ten Arsenal, který zdobila útočná síla!

Když jsem začal fandit Arsenalu, tak náš tým vyznával rozestavení 4-4-2. Po stranách se proháněli esa jako Pirés a Ljungberg a střed měli ve své režii Vieira a Gilberto. Pro naši hru byla typická hra po stranách, mnoho náběhů, kolmic, přihrávek za obranu a navíc všechno bylo prováděno ve velké rychlosti, která byla pro soupeře smrtící.

Postupem času naši krajní záložníci stárli a podle Wengera již neměli své místo v sestavě. Proto byli Pirés i Ljungberg odejiti. Naše hra se začala pomalu měnit, přizpůsobila se novým trendům a představám trenéra. Stále jsme vyznávali rozestavení 4-4-2, ale už to nebyli 2 střední (spíše defenzivnější) záložníci a k tomu 2 dynamičtí rychlíci po stranách. Záložní řada byla daleko variabilnější a díky tomu naše rozestavení můžeme charakterizovat i jako 4-1-3-2, kdy se 3 záložníci pohybovali po celém hřišti a často si měnili své pozice. Možná jste to již někteří vyčetli a víte, jakou dobu mám na mysli. Mám na mysli dobu, kdy hrála záloha v tomto složení Rosický, Hleb, Fabregas, Flamini. Tato záloha byla jednou z nejlepších ve své době a předváděla vynikající fotbal, díky kterému jsme byli schopni přehrát jakýkoliv tým. Bohužel se tato záloha rozpadla během 2 let a Wenger se odhodlal ke změně rozestavení.

Novým rozestavením, kterým se prezentoval Arsenal, bylo rozestavení 4-3-3. Inspirací nám byla Barcelona, která vládla/vládne fotbalovému světu. Bohužel se mi zdá, že si Wenger neuvědomuje, že pro toto rozestavení nemáme hráče. Nemáme hráče, kteří by byli schopni plnit taktické pokyny a nemají ani takové technické schopnosti, aby přehrávali soupeře. Hraním v rozestavení 4-3-3 bych nazval dobou, kdy Arsenal ztrácí svojí tvář a neprezentuje se svým fotbalem, ale snaží se o pouhou kopii, která u nás nefunguje. Pokud se kouknete na týmy jako je Barcelona, Real nebo United, tak každý z nich hraje určitým způsobem hry, který je pro ni typický a člověk si pod tím umí představit nějaký herní styl. To samé jsem si uměl představit i u Arsenalu za éry Pirese a Ljungberga nebo za éry Hleba, Rosického a Fabregase. Ale co si představíte dnes, když se řekne Arsenal? Máme nějaký styl neboli tvář? Myslím, že nemáme. Snažíme se hrát jako Barcelona, ale naše provedení je neúplné. Nenapadáme soupeře, nedáváme si tolik přesných přihrávek, nemáme v týmu tolik kreativity a nemáme ani Messiho. Jednoduše to nefunguje!

Arsenal by měl získat svoji tvář a řešením by byl asi návrat k rozestavení 4-4-2, kde bychom mohli buďto vyznávat za a) starý styl rychlých křídel anebo za b) styl nedávné doby s kreativními kraji zálohy. Vzhledem k tomu, že se v našem týmu nenajde nikdo, jako byli Pirés a Ljungberg, tak přichází v úvahu druhá varianta, pro kterou máme vhodnější hráče. I tak by se museli někteří hráči vyměnit, ale investice do přestavby týmu by nebyli tak vysoké jako při první variantě.

Střední záložníci na kraji zálohy? Proč ne, Arsenal to již jednou praktikoval a předváděná hra byla vynikající. A co je ještě lepší? Arsenal by snad opět získal svoji tvář a nemusel by nikoho kopírovat, protože podobným stylem nehraje žádný jiný tým. Konečně bych si uměl pod pojmem „Arsenal“ představit jedinečný herní styl.

V příštím díle blogu bych se rád zaměřil na hráče, kteří by dle mého názoru do tohoto stylu skvěle pasovali.