Archiv rubriky: Blog

Názory fanoušků na dění kolem Arsenalu.

From Hero to Zero

V nedělní zápase proti mistrovskému Manchesteru United opět ukázalo, jak snadné je spadnou z oblak na dno. Ano mám na mysli Sagnovu chybnou rozehrávku a jeho zbrklý obranný zákrok v pokutovém území po kterém se kopala penalta.

From Hero to Zero, tak nějak se dají popsat reakce „fanoušků“, kteří Sagnu ihned proklínali, prodávali do jiného týmu a někteří ho posílali rovnou do fotbalového důchodu. Všechno to jsou nepřiměřené reakce. Sagna udělal obrovskou chybu, to se prostě stává. Ačkoliv to byl před zápasem pro některé hrdina, tak nesmíme zapomínat, že je to hlavně člověk. Člověk, který dělá chyby jako každý z nás, tak se zamyslete nad svými reakcemi. Mnohdy je největším kritikem fanoušek, který nic nedělá právě proto, aby nic nezkazil. Ale není lepší něco dělat a chybovat?

Sagnova minela: http://i.minus.com/ibkBsZNBGUwpuN.gif

 

Kdo prolomí dvacetigólovou hranici jako první?

Do konce letošního ročníku anglické Premier League zbývá už jen 5 zápasů a je tedy nejvyšší čas podívat se na to, jak si zatím vedou střelci branek z řad našeho milovaného klubu.

Vstřelené branky se oproti loňsku rovnoměrněji rozdělily mezi střelce, za tuto skutečnost můžeme děkovat i faktu, že nás opustil jeden nejmenovaný holandský útočník. Minimálně jeden gól si letos připsalo už 18 fotbalistů, na střelecké listině nalezneme i taková jména jako Ignasi Miquel nebo Per Mertesacker. Druhý zmiňovaný si připsal vůbec své první dvě branky v dresu Arsenalu a nutno podotknout, že zejména jeho trefa hlavou při demolici jednoho kuřecího klubu byla výstavní.

Nejblíže mají k hranici 20 gólů v sezóně tito tři hráči: Olivier Giroud, Lukas Podolski a Theo Walcott. Z větší vzdálenosti je sleduje ještě Santi Cazorla, jeho šance už jsou však jen teoretické.

Theo Walcott je zmiňované hranici se svými 18 trefami nejblíže, poslední gól však vsítil 30. 1. při remíze s Liverpoolem. Na vině je pravděpodobně hlavně jeho zranění, které ho na několik utkání vyřadilo ze hry a své místo v sestavě si teď musí znova získávat. Tento anglický rychlík však zažívá svou zatím nejlepší sezónu ve své kariéře v Arsenalu a 20 branek by mu ve statistikách jistě slušelo.

Olivier Giroud přišel do Arsenalu jako nejlepší střelec francouzské ligy a ani letos mu do jeho loňské bilance 21 branek moc nechybí. Start měl sice pomalejší a poprvé se trefil až ve svém sedmém utkání, postupně se ale začal mezi střelce zapisovat pravidelněji a nyní disponuje už 17 góly. To je opravdu úctyhodné, když vezmeme v potaz, že je to jeho první rok v tvrdší anglické lize. O jeho smrtící hlavičce se musí soupeřovým brankářům i zdát.

Je pravda, že Lukas Podolski má ještě co dohánět, jeho levá dělovka ale dokáže vstřelit gól prakticky odkudkoliv. Tento Němec ale nezažívá zrovna šťastné období, trenér ho nechává na lavičce a Lukas nastupuje vždy spíše jako žolík. Když ale nastoupí, na hřišti je to poznat. Vypomáhá vpředu i vzadu a opravdu se snaží co nejvíce pomoci týmu, je prostě neúnavný. Myslím, že je tedy v jeho silách ještě dotáhnout své kolegy a získat jako první tu pomyslnou dvacetigólovou trofej, vždyť už má na kontě 14 branek.

Wilshere, Chamberlain, Ramsey a Götze?

Wilshere, Chamberlain, Ramsey a Götze? Říkáte si, co to má znamenat? Odpověď je jednoduchá, takto nějak by mohla vypadat naše kostra zálohy v příštích letech. První tři jmenovaní hráči již patří stabilně do prvního mužstva a Mario Götze by se k nim mohl od léta přidat.

Internetem se šíří lavina přestupových spekulací. Rooney do PSG, Falcao a Lewandowski do ManUtd a Götze do Arsenalu. Takto nějak by mohly vypadat přestupové rošády v následujících měsících. Realita nebo fikce?

Fanoušci Arsenalu se rozdělili na dva tábory. První tábor se přiklání k názoru, že je to možné a druhý tábor se domnívá, že je to nereálný sen. Důvod? Argumentují tím, že Arsenal již není to, co býval a že je Dortmund na stejné úrovni. Tudíž nemá Götze důvod ke změně působiště. Já se naopak domnívám, že právě současná úroveň Dortmundu je důvodem pro změnu působiště. Proč? Koukněme se na to, kdo tuhle úroveň tvoří – Lewandovski (který je na odchodu), Marco Reus a právě Götze. Na jaké úrovni bude Dortmund po odchodu Lewandovkého? Udrží Dortmund Reuse, Hummelse a Götzeho? Pochybuji!

Dále bych se polemizoval nad tvrzením, že je Dortmund na stejné úrovni jako Arsenal. Ano, možná se jim letos daří v Lize mistrů, ale mají opravdu takovou kvalitu nebo spíše štěstí? Ve skupinové fázi hráli kvalitně a s přehledem postoupili, ale dvojzápas s Malagou ukázal, že mají obrovské rezervy a proto jejich postup do další fáze lze pokládat za velké štěstí.

Arsenal letos nepředvádí zrovna přesvědčivé výkony, zatímco Dortmund hraje ve své nejlepší formě. Přesto je většina fanoušků pokládá za týmy na stejné úrovni. Budou tyto týmy na srovnatelné úrovni, když se Arsenal zase dostane do formy a navíc přetáhne Götzeho do svého týmu? Řekl bych, že se zde ihned vytvoří kvalitativní rozdíl a to je důvod, proč by měl Götze přestoupit.

 

Rosický dal zavzpomínat na svou premiérovou sezónu

Psal se leden roku 2007. Na hřišti fotbalového stánku Anfield Road se mělo rozhodnout, kdo z dvojice Liverpool – Arsenal postoupí do čtvrtého kola anglického FA Cupu. Mezi fotbalisty hostí nechyběl v základní sestavě ani drobný špílmachr z Prahy, Tomáš Rosický. V tuto chvíli ani on sám netušil, že to bude právě jeho večer.

Zápas probíhal ve slušném tempu, míč drželi na kopačkách převážně domácí, gólové šance byly zase doménou návštěvníků z Londýna. Velká chvíle českého rodáka přišla v závěru prvního poločasu. V 37. minutě si se svým partnerem ze zálohy Alexandrem Hlebem několikrát vyměnil podélnými přihrávkami balón a nechytatelnou ránou do horního rohu z hranice vápna přehodil domácího strážce svatyně. Druhý úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, tentokrát se do akce zapojil i hvězdný Henry. Právě on přenechal ve 45. minutě Malému Mozartovi u rohu pokutového území míč a ten s velkým sebevědomím a lehkým krokem bez většího obtěžování prošel mezi čtyřmi protihráči a podél gólmana zakončil do spodního rohu branky. První poločas tedy měl zcela jasnou ústřední postavu. Po přestávce se ještě hra trochu zkomplikovala, když v průběhu 72. minuty rozvlnil síť hostů Nizozemec Kuyt. Pojistku ovšem přidal po skvělé individuální akci ze závěru utkání již zmiňovaný reprezentant galského kohouta Henry.

Tento skvělý večer byl bohužel na dlouhou dobu jediným dvougólovým úspěchem českého kapitána. Tuto sobotu, o více než šest let později, nám ale opět oživil tuto vzpomínku a my můžeme třeba doufat, že právě tohle je ten impuls, který dostane „Rosu“ na cestu k větším úspěchům. Určitě si to zaslouží.

Rozhovor s Aaronem Ramseyem

Aaron Ramsey se rozpovídal o svém part’ákovi z reprezentace Walesu Garethu Baleovi, jeho vztahu k rugby a o tom, proč dal přednost Arsenalu před Manchesterem United.

Hráč přezdívaný Rambo letos patří do šíršího kádru Arsenalu, kde většinou odevzdává své výkony na obou křídlech nebo dokonce na postu defenzivního záložníka. Dobrou zprávou je, že po ošklivé zlomenině nohy se Aaron konečně vrací do své bývalé formy. Bývalí hráč Cardiffu City připouští, že univerzálnost v klubu jakým je Arsenal se jednoduše počítá. Domnívá se, že on může být tím, kdo se z dvojice Bale-Ramsey může v konečném zůčtování Premier League smát naposledy. Londýnští sousedé, kteří bydleli o jedno podlaží výš respektive níže, vzpomínají na své začátky na severu Londýna. Přesto, že Bale válí za Spurs a Aaron za Arsenal, jsou prý dobří přátelé.

Ramseyho vztah s Garethem Balem

,,Když jsem se přistěhoval do Londýna, tak jsem žil se svým kolegou Chrisem Gunterem z Cardiffu. Bylo to pro mne jednodušší, než-li tu od začátku žít na vlastní pěst. Gareth žil těsně nad námi. Často probíhá mezi mnou a Garethem menší škádlení. Letos se mu opravdu daří, je to jeho sezóna. Jako přítel chci, aby se mu dál dařilo. Ale nechci, aby se dařilo Tottenhamu,“ prohlásil jednu z nejsladších vět Aaron Ramsey.

,,Samozřejmě jde v první řadě o Arsenal, abychom podávali kvalitní a konzistentní výkony, které by stačili na Ligu mistrů. Cokoliv bude po mě šéf žádat, tak splním. At‘ už jde o defenzivní nebo ofenzivní úkoly, i když defenziva není to mé pravé ořechové. Pokud to ale pomůže týmu, jsem plný odhodlání očekávání manažera splnit. Měli jsme ted‘ několik slibných výsledků a víme, že Tottenham bude body ztrácet.“

Aaron Ramsey o odmínutí Manchesteru United a vztahu k rugby

22letý rodák z Caerphilly je proslulí tím, že jako kluk od mala hrál rugby. Rozhodnutí hrát fotbal však Ramsey nelituje. Zvlášt‘ potom, když o něj projevil zájem Sir Alex Ferguson a Arséne Wenger.

,,Hrál jsem rugby a hrál jsem ho rád, ale domníval jsem se, že má budoucnost patří fotbalu. Tehdy si mne vybral Cardiff. Později přišla nabídka z Manchesteru United a Arsenalu. Tehdy byl od začátku můj favorit Arsenal. Když mi Arséne Wenger prozradil jaké má plány s týmem a se mnou, tak jsem nemohl odmítnout. V minulosti vytvořil hned z několika mladých hráčů superhvězdy světového formátu. Tehdy jsme měli schůzku, na kterou jsme samozřejmě letěli.“

,,Bylo mi tehdy 17 let a celou cestu jsem byl ohromen tím, že se setkám s jedním z nejlepších manažerů na světě v tváří v tvář a budu pod ním hrát. Byla to pro určitě těžká volba, ale myslel jsem hlavně na sebe a mou kariéru. Budoucnost jsem viděl v Arsenalu a myslím, že jsem se rozhodl správně. Očekával jsem více příležitostí, které bych v záloze United jen zřídka dostával,“ prozradil Aaron.

Krátce o britském jádru na Emirates Stadium

Nedávno se na severu Londýna dlouhodobě upsala kanonýrům hned šestice hráčů Albionu. Je jím Aaron Ramsey, Kieran Gibbs, Jack Wilshere, Alex Oxlade-Chamberlain, Carl Jenkinson a později i Theo Walcott, který se Arsenalu údajně upsal na 3 a půl roku + 1 zbývající rok do konce smlouvy.

,,Je skvěle vidět, že se všichni britští hráči rozhodli zavázat se Arsenalu na další roky. Určitě to má svou váhu. Je dobré mít v týmu hráče stejné národnosti, jaké jste vy. O něco víc jim jako člověk rozumíte, protože mají podobné myšlení jako vy. Moc dobře víme, že můžeme být základním kamenem v k vytvoření nečeho, co se zapíše do historie klubu, možná v blízké budoucnosti.“

,,Se všemi vycházím hezky. Je pěkné mít přátelský vztah s hráči, kteří si prošli nečím podobným jako vy. Navíc to jsou britové stejně jako já,“ řekl na závěr rozhovoru Aaron Ramsey.

mirror.co.uk

..Nějakých Sanchézů, Naniů, Jovetičů apod. ořezávátek je tam dost…

Při včerejším zveřejnění rozhovoru s Alexisem Sanchézem, kde vyvrátil svůj odchod z Barcelony a přesun do Arsenalu se mi od mého přítele dostalo této odpovědi: “ Prosimtě Wenger plánuje velký posily už 5 posledních sezon a hovno z toho. Myslím, že by měli přivést def. záložníka místo posouvače Artety a jednoho stopera. Líbil by se mi třeba Fellainy a Showcross. Akorát to je utopie. Protože přesně takovýhle fotbalisty oni potřebujou, nějakých Sanchézů, Naniů, Jovetičů apod. ořezávátek je tam dost.“

Myslím si, že lépe to už vystihnout nemohl. A já mu dávám za pravdu. Každý tým má svého hráče, který se nebojí přitvrdit i když to není třeba. Každý tým má hráče, který dokáže soupeře vyprovokovat, trošku i za hranicí Fair-Play ublížit. Ale i to k fotbalu patří a soupeři jen ukážete to, že nejste žádný „ořezávátka“ a jen tak něco si k vám dovolit nemůže, protože jestli to zkusí, tak ho ten fotbal bude za pár minut pěkně bolet.

Při pohledu na soupisku „A“ týmu Arsenalu je asi jediným hráčem, který se nebojí zajet do soupeře Thomas Vermaelen. Samozřejmě, že i ostatní nejsou žádný „poserové“ a když je třeba, tak umí přitvrdit, ale v obranné řadě chybí hráč, kterého se soupeř bude bát a než aby se přes něj pokusil přejít, zakopne míč do autu.

Myslím si, že co se týče hráčů „hračiček“, je na tom Arsenal víc než dobře, a v letním přestupovém období, by se měl zaměřit na „bijce a řezníky“, kteří dokážou soupeře zpacifikovat. Ať už v duchu Fair-Play nebo ne.

 

„Zranil se nám mraveneček, ví to celá obora…“

Tak nám to ta naše česká reprezentace zase včera „vyhrála“. Ne, že bych ji nějak extra sledoval, ale po včerejším zápase mě zase pan Bílek přesvědčil o tom, že je asi momentálně největším příznivcem Petra Jiráčka. Nechci shazovat jeho hráčské kvality, ale jak včerejší zápas ukázal, momentálně má Petr Jiráček herní formu maximálně pro okresní přebor. Ovšem pan Bílek asi jinou šanci než nominovat Jiráčka od začátku neměl, protože Tomáš Rosický má opět nečekané zdravotní problémy.

Seriál „Tomáš Rosický a jeho pohmožděný sval“ má zřejmě více dílů než nekonečný seriál Tak jde čas, a myslím si, že by se vedení reprezentace mělo zamyslet nad tím, jestli má ještě smysl Tomáše zvát na reprezentační srazy, protože si myslím, že se na jeho kvality až moc spoléhá a je evidentní, že Tomáš Rosický je zraněn i po střetu s mravencem.

Nevím, jak může mít Rosický pořád nějaké zdravotní problémy, když jeho herní vytížení v Arsenalu je minimální, a defakto nemá šanci se zranit. Tudíž mě napadá jedině to, že je Tomáš tak trošku „herečka“ a nebo o tréninku hráči v Londýně hrají místo fotbalu ragby.

No uvidíme, co se bude dít dál, ale stále častěji mě napadá to, jestli už není na čase, aby Rosický pověsil kopačky na hřebík. Možná by se ulevilo nejen příznivcům české reprezentace ale hlavně jemu samotnému.

Stará krása nového Arsenalu

Tak jsem si dneska při odpolední kávičce v práci zavzpomínal na ty doby, kdy jsem seděl s přáteli v jednom nejmenovaném sportbaru a „baštili“ hru Arsenalu v čele s Henrym, Fabregasem, Nasrim, Gallasem. Říkali jsem si, že až doroste Ramsey či Wilshere, bude Arsenal už totálně k neporažení.

Myslím, že to byl zápas s Liverpoolem, kdy dal Arshavin 4 goly. To byla tenkrát paráda. No jenže sejde se rok s rokem, a když se podíváte na to, jak si vedl Arsenal dříve a nyní. Když se podíváte na předváděnou hru. Tenkrát starý dědkové nekoukali na Barcelonu nebo Chelsea ale chtěli vidět Arsenal. No a dneska pomalu ani neví, co to Arsenal je.

Je docela škoda, že Arsenal je tam kde je. Taky to je způsobený tím, že o Arsenalu se píše jen tehdy když odchází nějaká hvězda, nebo se píše o tom že Wenger skončí. Ale tak snad doufám, že se znova někdy vrátí ten Arsenal z přelomu desetiletí. Myslím si, že pokud se nestane po tomto létě, nedočkáme se už asi nikdy.

Arsenal si příští rok Ligu mistrů zahraje, tvrdí Jeff Stelling

Uzanávaný expert Skysports.com Jeff  Stelling tvrdí, že odhodlanost hráčů v Alianz Aréně ukázala pravou tvář týmu ze severu Londýna a podle něho budou další výkony ,,Kanonýrů“  stačit na kvalifikování se do příštího ročníku milionářské soutěže.

Úctyhodný výkon předvedený na stadiónu bavorského giganta z Mnichova zaujmul mnoho lidí, fanoušků a expertů zahleděných do nejpopulárnějšího sportu na světě. Jedním z nich je i redaktor a expert Skysports Jeff Stelling, který v následujícím blogu zhrnul situaci Arsenalu svýmy slovy.

,,Bayern často nevěděl důvod proč je vůbec na hrací ploše,“ započal Jeff svůj blog. ,,Na druhé stráně jindy zmatený Arsenal svým výkonem přesunul nejspíš svůj zmatek  do publika Alianz Arény, který je v Mnichovském chrámu málo kdy k vidění. I přes velký výkon Arsenalu si mohl Bayern na konci říct ‚mise splněna‘, i když ne tím tónem, kterým očekával. Vyjímečně dobrá defenzivní práce Arsenalu znamenala hrstku šancí soupeře. Ve vyhecovaném závěru každý čekal, kdo z hráčů vezme na svá bedra zodpovědnost. Byl jím Laurent Koscielny, který konečně odčinil své záhadné výkony z minulých utkání. Pochvalu za svůj výkon zaslouží i Kieran Gibbs, který patří mezi jedny z nejslibnější hráčů ,,Kanonýrů“ do budoucna.“

,,Podle mého názoru se Bayern ukolébal skvělým výsledkem z prvního zápasu na Emirates Stadium. I po porážce v odvetě 2:0 jim tento výsledek zajistil postup do dalšího kola. První zápas ukázal, že to myslí s útokem na ušatý pohár vážně. Já osobně nevidim reálně jejich vítězství v letošním ročníku Ligy mistrů.“

Jeff Stelling zhodnotil situaci Arsenalu v Premier League.

,,Myslím si, že Arsenal v ligových zápasech naváže na dobrý výkon na Bayernu a další své utkání zvládne. Nemají vůbec špatný los. Reading, Norwich, Everton, Manchester United a Wigan přívítá Arsenal doma a naopak pocestuje na půdu West Bromu, Fulhamu, QPR a Newcastlu. V minulosti tyto utkání družina Arséna Wengera zvládla, má na to i letos. Podle mého se Arsenal nejen zapojí do bojů o Ligu mistrů, ale také to zvládne a kvalifikuje se do příštího ročníku.“

Dále se Jeff rozpovídal o situaci týmů z Anglie reprezentující místní fotbal právě v Champions League.

,,Arséne Wenger prohlásil, že má obavy o anglický fotbal poté, co jeho družina jako poslední z mužstev Premier League zůstala po vyřazení Manchesteru United a působení Chelsea, Tottenhamu, Manchesteru City a Liverpoolu v Evropské lize  jako jediná v elitě klubů z Evropy. Podle mě je brzy tuto otázku nějak řešit. Jedná se o přirozený vývoj fotbalu v Evropě. Není to tak dávno, co se mluvilo o dominanci italských klubů, kterým se ale v posledních letech na evropské scéně vůbec nedaří.“

,,Je lepší vypadávat z vyřazovacích soubojů  se soupeři kalibru Realu Madrid, než kdyby naše (anglické) mužstva vypadávala s týmy jako FC Porto nebo Galatasaray. Jde jen o momentální problém, který podle mě nijak neovlivní v dalších letech působení klubů z Premier League v Champions League,“ řekl na závěr Jeff Stelling.

 

Skysports.com

Kde je brilantní Arteta z minulé sezóny?

Mnoho fanoušků trápí fakt, že španělský středopolař Mikel Arteta postrádá formu. To něco navíc, čím udával řád záložní linii Gunners v minulém soutěžním roce. Jeho držení míče a preciznost při jeho distribuci už nejsou jeho chloubou, v současnosti působí spíš jen jako takový „posouvač či posunovač“ . V předcházející sezóně jsme si mohli být skoro stoprocentně jisti dvěma fakty: Mikelův účes bude vždy perfektní a o míč ho jen tak někdo neobere. Co se tedy stalo s ex-hráčem Evertonu, bez kterého jsme si loni sestavu nedokázali ani představit?

Odpověď hledejme za aktivitou Arsenalu na přestupovém trhu a za vyprázdněním marodky týmu z Ashburton Grove. Arteta přišel ke Gunners v době, kdy byl zraněný Jack Wilshere a tým nutně potřeboval středního záložníka se zkušenostmi z Premier League. Jak čas plynul, Španěl se víc a víc stával základním kamenem celého týmu. Společně se Songem byli oporami sestavy, výsledky bohužel nepřicházely, protože měl Arsenal problémy na jiných postech. Nezkušený Ramsey, který často dostával k překvapení fanoušků přednost před Rosickým, důležitou roli útočného záložníka nezvládal a nepodařilo se mu zalepit díru po Fabregasovi. Zraněními sužovaná obrana taky nebyla ideální. Na těchto problémech se klub snažil zapracovat během letního přestupového období, obrana dostala nový impuls příchodem asistenta Steva Boulda, jako ofenzivní záložník začal operovat Santi Cazorla. Nepochopitelné rozhodnutí vedení prodat jediného čistě defenzivního záložníka se zkušenostmi Songa, ale tým opět destabilizovalo. Samozřejmě, po dlouhodobém zranění se vrátil Angličan Wilshere, jeho post je ovšem stejný jako Artetův. Tím pádem se musel Mikel přesunout na post štítového záložníka a dostal úplně jiné, zejména defenzivní povinnosti. Tato pozice mu ale zdá se vůbec nesvědčí. Tým je nekonzistentní, opět se prohrává. Teď je to ale kvůli jiným důvodům než loni, chybí typicky defenzivní bijec.

Nevhodná pozice je tedy podle mě hlavním důvodem současného rozpoložení Mikela Artety. Nic se nezmění, pokud Wenger nepřivede posilu do zálohy, která by přebrala to defenzivní břímě, které jak se zdá Mikela nesmírně tíží. Během lednového přestupového období ale žádná změna do zálohy nepřišla, i když byly signály, že tým se snažil někoho na tento post získat. Bohužel si musíme počkat nejméně do léta, snad se opět navrátí stabilita do týmu.