Návrat marnotratného syna

„Fabregas je v Arsenalu nešťastný“, „Fabregas si přeje návrat do Barcelony“, „Fabregas má DNA Barcelony“, tak nějak vypadaly titulní stránky fotbalových deníků před pár lety. Náš bývalý kapitán byl bombardován ze všech stran, byl na něj vyvíjen nesmírný tlak až nakonec do Barcelony přestoupil.

V posledních dnech se na internetu začínají objevovat podobné zprávy o jeho návratu do Londýna. Fanoušci se ozývají: „Fabregas je patří do Arsenalu“, „Fabregas má DNA Arsenalu“, „Fabregas miluje Arsenal“. Vypadá to na další nekonečný příběh kolem Arsenalu. Ale tentokrát nás tato zpráva může těšit, nejedná se o mediální masáž na jejímž konci bude přestupovat naše hvězda do soupeřova týmu. Ba naopak se můžeme možná těšit na happyend.

A kde by Fabregas hrál? Vždyť máme na jeho pozici velký přetlak.

Tento názor jsem zaznamenal u pár fanoušků, kteří se obávají, že by se pro Fabregase nenašlo místo. Moje odpověď: Pokud máme v záloze (nebo v týmu) takový přetlak, tak proč jsme na takové úrovni na jaké jsme?

From Hero to Zero

V nedělní zápase proti mistrovskému Manchesteru United opět ukázalo, jak snadné je spadnou z oblak na dno. Ano mám na mysli Sagnovu chybnou rozehrávku a jeho zbrklý obranný zákrok v pokutovém území po kterém se kopala penalta.

From Hero to Zero, tak nějak se dají popsat reakce „fanoušků“, kteří Sagnu ihned proklínali, prodávali do jiného týmu a někteří ho posílali rovnou do fotbalového důchodu. Všechno to jsou nepřiměřené reakce. Sagna udělal obrovskou chybu, to se prostě stává. Ačkoliv to byl před zápasem pro některé hrdina, tak nesmíme zapomínat, že je to hlavně člověk. Člověk, který dělá chyby jako každý z nás, tak se zamyslete nad svými reakcemi. Mnohdy je největším kritikem fanoušek, který nic nedělá právě proto, aby nic nezkazil. Ale není lepší něco dělat a chybovat?

Sagnova minela: http://i.minus.com/ibkBsZNBGUwpuN.gif

 

Gervinho: Fotbal mi změnil život

Šikovný ofenzivní hráč původem z Pobřeží Slonoviny se rozpovídal o svém životě. Prohlásil, že je vděčný za úspěchy ve fotbale a domnívá se, že mu fotbal změnil doslova život.

25 letý hráč, který začínal v dorostu týmu ASEC Abidjan a přes štace v Belgii a Francii se dostal až do Arsenalu, přiznává, že je vděčný za každý den jeho kariéry.

Nevyrůstal jsem v dobrém prostředí, nedostal jsem věci, které jsem si přál, ale měl jsem obrovské štěstí na rodiče, kteří vždy stáli při mě a bojovali za mě.

Když jsem se rozhodl, že fotbal bude moje priorita, snažil jsem se ze všech sil, abych ukázal, že mám opravdový talent. Nebylo to jednoduché, občas jsou situace, kdy musíte vzít odpovědnost za určité věci, protože rodina nemůže zajistit všechno.

Fotbal mi změnil život, změnil život i mé rodině a mnoha dalších lidí. Díky fotbalu mám úspěch ve svém životě a já si nemohu stěžovat.

Díky fotbalu jsem viděl spoustu krásných věcí a další neustále poznávám. Dosažení této úrovně pro mě hodně znamená, protože vím, že bych nikdy tyto zážitky v Africe neprožil. – řekl Gervinho pro Arsenal Player

Arsenal.com

 

Wilshere, Chamberlain, Ramsey a Götze?

Wilshere, Chamberlain, Ramsey a Götze? Říkáte si, co to má znamenat? Odpověď je jednoduchá, takto nějak by mohla vypadat naše kostra zálohy v příštích letech. První tři jmenovaní hráči již patří stabilně do prvního mužstva a Mario Götze by se k nim mohl od léta přidat.

Internetem se šíří lavina přestupových spekulací. Rooney do PSG, Falcao a Lewandowski do ManUtd a Götze do Arsenalu. Takto nějak by mohly vypadat přestupové rošády v následujících měsících. Realita nebo fikce?

Fanoušci Arsenalu se rozdělili na dva tábory. První tábor se přiklání k názoru, že je to možné a druhý tábor se domnívá, že je to nereálný sen. Důvod? Argumentují tím, že Arsenal již není to, co býval a že je Dortmund na stejné úrovni. Tudíž nemá Götze důvod ke změně působiště. Já se naopak domnívám, že právě současná úroveň Dortmundu je důvodem pro změnu působiště. Proč? Koukněme se na to, kdo tuhle úroveň tvoří – Lewandovski (který je na odchodu), Marco Reus a právě Götze. Na jaké úrovni bude Dortmund po odchodu Lewandovkého? Udrží Dortmund Reuse, Hummelse a Götzeho? Pochybuji!

Dále bych se polemizoval nad tvrzením, že je Dortmund na stejné úrovni jako Arsenal. Ano, možná se jim letos daří v Lize mistrů, ale mají opravdu takovou kvalitu nebo spíše štěstí? Ve skupinové fázi hráli kvalitně a s přehledem postoupili, ale dvojzápas s Malagou ukázal, že mají obrovské rezervy a proto jejich postup do další fáze lze pokládat za velké štěstí.

Arsenal letos nepředvádí zrovna přesvědčivé výkony, zatímco Dortmund hraje ve své nejlepší formě. Přesto je většina fanoušků pokládá za týmy na stejné úrovni. Budou tyto týmy na srovnatelné úrovni, když se Arsenal zase dostane do formy a navíc přetáhne Götzeho do svého týmu? Řekl bych, že se zde ihned vytvoří kvalitativní rozdíl a to je důvod, proč by měl Götze přestoupit.

 

Wilshere: Končím, Arsenal zůstane navždy v mém srdci (Apríl)

Vypadá to, že nás smůla letos jentak neopustí. Po odchodech důležitých hráčů v posledních letech, neustálých zdravotních lapáliích a i smůle na hřišti, zasáhla náš klub další krutá zpráva.

Jack Wilshere, naše hvězdička, náš tahoun a podle všeho i budoucí kapitán, se rozhodl pro ukončení kariéry.

Chtěl bych poděkovat všem lidem v Arsenalu, hlavně Arsénu Wengerovi za důvěru v mém mladém věku, ale musím dnes oznámit velmi nepříjemnou zprávu. Neříká se mi to lehce, ale po opětovném zranění v minulém měsíci se ukázalo, že moje zdravotní problémy s kolenem jsou vážnějšího charakteru. Nechci riskovat zdraví. Prodělal jsem dlouhodobé zranění a nechci, aby se to opakovalo.

Přesto zůstane Arsenal v mém srdci a doufám, že bych mu mohl i nadále pomáhat jako trenér mládeže. Přeju celému týmu mnoho úspěchu! – řekl Wilshere pro Arsenal.com

Tato zpráva zasáhla celý Arsenal.

Nemohu tomu uvěřit. Jack je naše budoucnost. – Arséne Wenger

S kým si to teď budu dávat vepředu? – Santi Cazorla

Bez Jacka jsme poloviční. – Mikel Arteta

Musím si s ním promluvit a rozmluvit mu to. Na to, aby vzdal boj je příliš mladý. – Abou Diaby

Nezbývá než doufat, že mu to Abou Diaby rozmluví a po společné rekonvalescenci budou drtit soupeřovi hráče. Pokud se mu to nepovede, tak přejeme Jackovi hodně úspěchu v budoucím životě. málo zdravotních problémů a hlavně hodně radosti ze sledování svého oblíbeného týmu.

Jack je Arsenal, Arsenal je Jack!

(článek napsán 1. dubna – apríl :) )

Šalamounské řešení aneb Wenger v akci

Včera zkončilo přestupové období, které nám tentokrát nepřineslo tolik stresových situací jako v létě. Začátkem ledna vydal Wenger prohlášení, že se do týmu přivede jeden, možná dva hráči. Okamžitě se rozběhly spekulace a Arsenal byl spojován s mnoha hráči.Fanoušci si nejvíce přáli nového útočníka, který nakonec na první pohled nepřišel.

Ale to by nebyl Wenger, aby nezabil 2 mouchy jednou ranou.

Co tím mám na mysli?

Bota nás tlačila v útoku a díky zranění Gibbse a nemohoucnosti Santose i na levém beku. Proto přišel Nacho Monreal, levý obránce nebo záložník/křídlo, z Malagy. Díky schopnosti hrát kdekoliv na levé straně se nám otevřely další možnosti jak složit základní sestavu. Může nastoupit zároveň jak Gibbs, tak Monreal a tak se bude moci Podolski posunout na hrot. Tudíž získal Wenger nového obránce i útočníka!

Navíc se z hostování vrací Benik Afobe, který by mohl dostat šanci v prvním mužstvu a zvýšit tím konkurenci.

Kdo nám chybí v týmu?

Přestupové období se chýlí ke konci a do našeho týmu zatím nikdo nepřišel. Mezi fanoušky se vytvořilo několik táborů ohledně názorů na přestupy. Jeden říká, že nikoho nepotřebujeme. Druhý naopak chce superhvězdy a třetí tábor tak nějak vyčkává a moc přestupy neřeší, ačkoliv by rád viděl nějakou posilu.

Koho vlastně potřebuje náš tým? Kdo tady chybí? Osobně se domnívám, že je náš tým dostatečně kvalitní, ale potřebuje 2, možná 3 díly do skládačky, aby byl tým konkurenceschopný i těm nejlepším týmům v Evropě.

K tomuto cíli vedou 2 cesty:

1) Koupit nové hráče

2) Počkat až nám dorostou hráči z juniorských týmů

Radši bych se vydal druhou cestou, protože věřím, že máme v klubu velké talenty, ale potřebují čas. Stejně potřebuje čas i naše nové anglické jádro týmu. Navíc nevěřím, že by Wenger koupil opravdu kvalitní hráče a nevidím důvod, proč kupovat nějaké průměrné hráče, když jich máme na střídačce již několik.

Spekuluje se o příchodech mnoha hráčů, ale většina z nich je naprosto nereálných. Pokud by se Wenger přeci jen rozhodl  koupit nového hráče, tak doufám v příchod španělského záložníka Isca z Malagy. Bude levnější než například Götze, ale potenciál mají podobný. Navíc Isco dokáže zahrát i na křídle, takže by mohl plnit roli, kterou u nás plnil Samir Nasri před odchodem do City.

 

Ještě bych se vrátil k otázce „Kdo chybí v týmu“. Chybí mi zde vtipálek, který bojuje za klub. Hráč, který se snaží, i když mu nevychází přihrávky. Hráč, který kolem sebe šíří dobrou atmosféru, ačkoliv vysedává na lavičce.

Shlédněte toto video, možná si také vzpomenete na někoho, kdo měl v Arsenalu zůstat :)

Jaké jsou naše možnosti?

Po včerejším vítězném utkání proti Montpellier máme jistotu postupu do další fáze Ligy mistrů. Proto se ptám, jaké jsou naše možnosti? Jsme schopni potrápit soupeře ve vyřazovacích bojích? Uspějeme nebo zažijeme další neúspěch jako v loni proti AC Milán?

Jedno je již předem jasné, postup do vyřazovací fáze Ligy mistrů je pro náš klub obrovský úspěch, protože se nám  to podařilo již 13 krát za sebou. Na světě není mnoho klubů, které by se mohly pyšnit podobnou statistikou. I když v posledních letech nevyhráváme trofeje, je úžasné vidět, jak je Arsenal vyrovnaný klub, který se dokáže dlouhodobě vyrovnat ostatním špičkovým týmům. Ať už jsou hráči v krizi, tak stále dokáží hrát na vysoké úrovni a zachovat určitý herní standard, díky čemuž je Arsenal po právu považován za velkoklub.

Máme v týmu mnoho zkušených, kteří dokáží vzít na sebe zodpovědnost a pomoci mladším hráčům, když se jim nedaří. Hráči jako Arteta, Cazorla neboVermaelen patří k absolutní špičce. S pomocí talentů jako Wilshere, Walcott a Chamberlain, jsou tito hráči schopni dovést Arsenal zpět na výsluní a získat po dlouhé době další trofej.

Konkurence je obrovská, ale naši hráči jsou také kvalitní, stačí je pouze správně využít! Pokud se vyvarujeme kiksům jako v loni proti AC Milán, tak je docela reálný postup do čtvrtfinále. Poté již budou týmy kvalitativně vyrovnány a bude záležet na každé chybičce i štěstí.

Díky Howarde!

Máme za sebou utkání proti Tottenhamu, ve kterém jsme potřebovali nutně vyhrát. Vyhráli jsme, ale výhra nebyla snadná, ačkoliv to tak podle výsledku vypadá. Výhra 5:2 vypadá zcela jednoznačně, ale popravdě si nemyslím, že by utkání takto skončilo nebýt rozhodující události v prvním poločase. Možná bychom měli hodně problému získat aspoň 1 bod, jelikož Tottenham měl skvělý začátek.

Za stavu 0:1 dostal Adebayor červenou kartu, která byla rozhodující pro další vývoj utkání i konečného výsledku. Od této chvíle byl Tottenham nevýrazný a byla pouze otázka času, kdy dáme vyrovnávající gól. Na branku jsme nemuseli čekat dlouho, již po několika málo minutách jsme se radovali z prvního gólu a do poločasu se naše radost opakovala ještě dvakrát. Utkání bylo rozhodnuté a podle toho vypadal i průběh druhého poločasu, ve kterém jsme bez větší námahy vsítili další dvě branky.

Rád bych se vrátil k situaci, při které fauloval Adebayor Cazorlu. Byl to nebezpečný zákrok a po právu byl oceněn červenou kartou. Na druhou stranu bych se ani nedivil, kdyby Howard Webb vytáhl pouze žlutou, takového to vyhodnocení jsme byli svědky již několikrát. A proto mi nezbývá nic jiného, než říci „Díky Howarde“

Máme svoji tvář?

Fandím Arsenalu již více než 10 let a během této doby se toho mnoho změnilo. Přešli jsme na jiný stadión, opustili nás staří hráči, vychovali jsme nové hráče a ti nás poté také opustili, ale jedna věc se neměnila. Ptáte se co? Byla to naše hra, nemám na mysli způsob hry, ale její atraktivitu. Po celou dobu mého fandění předváděl Arsenal pohlednou hru plnou nápadů a nepředvídatelných akcí. To se z naší hry v posledních 2 letech vytrácí. Již to není ten Arsenal, který zdobila útočná síla!

Když jsem začal fandit Arsenalu, tak náš tým vyznával rozestavení 4-4-2. Po stranách se proháněli esa jako Pirés a Ljungberg a střed měli ve své režii Vieira a Gilberto. Pro naši hru byla typická hra po stranách, mnoho náběhů, kolmic, přihrávek za obranu a navíc všechno bylo prováděno ve velké rychlosti, která byla pro soupeře smrtící.

Postupem času naši krajní záložníci stárli a podle Wengera již neměli své místo v sestavě. Proto byli Pirés i Ljungberg odejiti. Naše hra se začala pomalu měnit, přizpůsobila se novým trendům a představám trenéra. Stále jsme vyznávali rozestavení 4-4-2, ale už to nebyli 2 střední (spíše defenzivnější) záložníci a k tomu 2 dynamičtí rychlíci po stranách. Záložní řada byla daleko variabilnější a díky tomu naše rozestavení můžeme charakterizovat i jako 4-1-3-2, kdy se 3 záložníci pohybovali po celém hřišti a často si měnili své pozice. Možná jste to již někteří vyčetli a víte, jakou dobu mám na mysli. Mám na mysli dobu, kdy hrála záloha v tomto složení Rosický, Hleb, Fabregas, Flamini. Tato záloha byla jednou z nejlepších ve své době a předváděla vynikající fotbal, díky kterému jsme byli schopni přehrát jakýkoliv tým. Bohužel se tato záloha rozpadla během 2 let a Wenger se odhodlal ke změně rozestavení.

Novým rozestavením, kterým se prezentoval Arsenal, bylo rozestavení 4-3-3. Inspirací nám byla Barcelona, která vládla/vládne fotbalovému světu. Bohužel se mi zdá, že si Wenger neuvědomuje, že pro toto rozestavení nemáme hráče. Nemáme hráče, kteří by byli schopni plnit taktické pokyny a nemají ani takové technické schopnosti, aby přehrávali soupeře. Hraním v rozestavení 4-3-3 bych nazval dobou, kdy Arsenal ztrácí svojí tvář a neprezentuje se svým fotbalem, ale snaží se o pouhou kopii, která u nás nefunguje. Pokud se kouknete na týmy jako je Barcelona, Real nebo United, tak každý z nich hraje určitým způsobem hry, který je pro ni typický a člověk si pod tím umí představit nějaký herní styl. To samé jsem si uměl představit i u Arsenalu za éry Pirese a Ljungberga nebo za éry Hleba, Rosického a Fabregase. Ale co si představíte dnes, když se řekne Arsenal? Máme nějaký styl neboli tvář? Myslím, že nemáme. Snažíme se hrát jako Barcelona, ale naše provedení je neúplné. Nenapadáme soupeře, nedáváme si tolik přesných přihrávek, nemáme v týmu tolik kreativity a nemáme ani Messiho. Jednoduše to nefunguje!

Arsenal by měl získat svoji tvář a řešením by byl asi návrat k rozestavení 4-4-2, kde bychom mohli buďto vyznávat za a) starý styl rychlých křídel anebo za b) styl nedávné doby s kreativními kraji zálohy. Vzhledem k tomu, že se v našem týmu nenajde nikdo, jako byli Pirés a Ljungberg, tak přichází v úvahu druhá varianta, pro kterou máme vhodnější hráče. I tak by se museli někteří hráči vyměnit, ale investice do přestavby týmu by nebyli tak vysoké jako při první variantě.

Střední záložníci na kraji zálohy? Proč ne, Arsenal to již jednou praktikoval a předváděná hra byla vynikající. A co je ještě lepší? Arsenal by snad opět získal svoji tvář a nemusel by nikoho kopírovat, protože podobným stylem nehraje žádný jiný tým. Konečně bych si uměl pod pojmem „Arsenal“ představit jedinečný herní styl.

V příštím díle blogu bych se rád zaměřil na hráče, kteří by dle mého názoru do tohoto stylu skvěle pasovali.